Spotřebitelský úvěr, základní podmínky spotřebitelského úvěru

Základní podmínky spotřebitelského úvěru jsou upraveny přímo v zákoně. Níže přinášíme základní ustanovení týkající se spotřebitelských úvěrů podle "zákona o spotřebitelském úvěru".

zákon č. 321/2001 Sb.

Zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ NĚKTERÉ PODMÍNKY SJEDNÁVÁNÍ SPOTŘEBITELSKÉHO ÚVĚRU

§ 1 Předmět úpravy

(1) Tento zákon stanoví některé podmínky smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, v souladu s právem Evropských společenství.

(2) Tento zákon se nevztahuje na

a) smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na koupi, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti,

b) nájemní smlouvu, která po uplynutí určité doby nezaručuje převod vlastnického práva nebo práva obsahově obdobného vlastnickému právu,

c) půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoli úplaty,

d) spotřebitelský úvěr na průběžné poskytování služeb, za které spotřebitel může platit v průběhu jejich poskytování formou splátek,

e) smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na částky nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 800 000 Kč; je-li uzavřeno více smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr za stejným účelem, považuje se pro tyto účely za jediný spotřebitelský úvěr souhrn všech těchto smluv,

f) spotřebitelský úvěr, jehož splatnost nepřesahuje 3 měsíce nebo je splatný nejvýše ve 4 splátkách ve lhůtě nepřesahující 12 měsíců.

§ 2 Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Spotřebitelským úvěrem není

1. platba, kterou spotřebitel platí za nesplnění závazku vyplývajícího ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr,

2. platba, kterou spotřebitel platí mimo kupní cenu, aniž byl na koupi poskytnut spotřebitelský úvěr,

3. platba za převod peněžních prostředků a platba za vedení účtu, který je určen ke splácení spotřebitelského úvěru; to neplatí pro případ, kdy tato platba je nepřiměřeně vysoká a kdy spotřebitel nemá možnost volby způsobu placení; do celkové výše spotřebitelského úvěru se však započítává cena za přijetí platby,

4. platba související s účastí na dohodách, které se přímo neváží na smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a to i tehdy, když tyto dohody mají vliv na podmínky spotřebitelského úvěru,

5. platba za pojištění nebo záruku, pokud se nejedná o pojištění nebo záruku, která má věřiteli zajistit splacení spotřebitelského úvěru v případě smrti spotřebitele, jeho invalidity, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti, a to maximálně ve stejné výši, jako je celková výše spotřebitelského úvěru, včetně úroku a jiných plateb spojených s poskytnutím spotřebitelského úvěru,

b) spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván,

c) věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob,

d) roční procentní sazbou nákladů na spotřebitelský úvěr procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období 1 roku.

§ 3

Jestliže je nabízen spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, reklamou nebo nabídkou zboží nebo služby obsahující úrokovou sazbu nebo jakékoli údaje týkající se nákladů na úvěr, musí být jejich součástí roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr nebo příklad jejího výpočtu. Vzorec výpočtu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr je uveden v příloze tohoto zákona.

Směnka cizí a směnka vlastní

Směnka je úvěrový cenný papír, který musí být sepsán zákonem stanovenou formou. Směnka slouží jako závazek majiteli směnky požadovat dlužnou částku po tom kdo směnku podepsal.

Rozlišujeme podle zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, směnku cizí, směnku vlastní. Hlavní rozdíl spočívá v náležitostech obou typů směnek.

Náležitosti cizí směnky
náležitosti upravuje § 1, zákona směnečného a šekového

Cizí směnka obsahuje tyto náležitosti:
1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána;
2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu;
3. jméno toho, kdo má platit (směnečníka);
4. údaj splatnosti;
5. údaj místa, kde má být placeno;
6. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;
7. datum a místo vystavení směnky;
8. podpis výstavce.

Náležitosti vlastní směnky
náležitosti upravuje § 1, zákona směnečného a šekového

Vlastní směnka obsahuje tyto náležitosti:
1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána;
2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu;
3. údaj splatnosti;
4. údaj místa, kde má být placeno;
5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;
6. datum a místo vystavení směnky;
7. podpis výstavce.

Spotřebitelský úvěr - základní pojmy

Přinášíme první příspěvek ze série článků, které se budou zabývat problematikou spotřebitelských úvěrů. Základním právním předpisem pro sjednávání spotřebitelských úvěrů je zákon č. 321/2001 Sb., O některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

Spotřebitelský úvěr je tedy kromě občanského zákoníku upraven také speciálním zákonem, někdy též pouze zákon o spotřebitelském úvěru.

Zákon o spotřebitelském úvěru si můžete stáhnout zde:
Zákon č. 321/2001 Sb., O spotřebitelském úvěru

Lichva, co je lichva a co není?

Co je podle současného českého právního řádu lichvou?

„Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.“ říká §253 odst. 1 trestního zákona.

„Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch“, říká odst. 2 uvedeného paragrafu.

Přeloženo do češtiny, lichva je když:

• ten, kdo si půjčuje, je v tísni, je nezkušený, rozumově slabý či rozrušený
• ten, kdo peníze poskytuje, toho zneužije. Pozor, je důležité, že si je vědom stavu osoby, které prostředky poskytuje. Pachatelem trestného činu lichvy se může stát pouze ten, kdo jedná úmyslně a využívá stav tísně druhého!
• ten, kdo na druhém nehorázně vydělá. (Pikantní je, že zákon v tomto smyslu nemluví nutně o úrocích, ale hovoří obecně a dovolím si tvrdit, že každý z nás se setkal se situací, kdy jsme měli pocit, že nás druhý (ať už člověk nebo instituce) nehorázně obral).

Uvedené podmínky musejí nastat současně a navíc musí existovat souvislost mezí tím, že někdo vstupuje do nerovného smluvního vztahu a že je zároveň ve stavu tísně, rozrušenosti apod.